Odkaz v titulkuTitulek
Domů  |  Kontakt  |  Odkazy
 
Cestopisy
Fotky
Články

Dvakrát měř, aneb proč je dobré nebýt cholerik

Chybovat je lidské a každý občas nějakou chybu uděláme, s tím se musíme smířit. Někdy jde i na první pohled neopravitelná chyba napravit, důležité ovšem je pokusit se zachovat chladnou hlavu.

Sada Tetenal Colortec E-6 Letiště Paraha Ruzyně. Po minulých zkušenostech se ani nezabývám myšlenkou na ruční kontrolu všech filmů, ale zkouším alespoň na slečnu před rentgenem smutné oči se čtyřmi Proviemi 400F, které se chystám exponovat na 1600 ASA. Kupodivu žádný problém, slečna se mile usměje a za chvíli už filmy procházejí kontrolou na přítomnost stop výbušnin. Výrobou výbušnin se sice nezabývám, ale problém stejně nastává, to když vedle stojící, zřejmě služebně starší, kolega, vidí na filmech nápis 400 ASA. Informaci o PUSH procesu přechází zcela bez zájmu a padají věty o podvodech a vytažení filmů. No co, filmy jsou v bezpečí, bylo by jen zajímavé zkusit po návratu z dovolené získat oficiální vyjádření správy letiště, proč jsou vlastně na kontrole informace, že rentgen neškodí filmům do 1000 ASA a v případě nejasností se mám obrátit na obsluhu. Jaký rozdíl při přestupu v Istanbulu, kde ruční kontrola byla zatím vždy bez problémů a stejně tomu bylo i teď.

Letiště Manas u Biškeku, návrat domů. Zde musí při vstupu do odbavovací haly veškerá, i příruční, zavazadla projít velkým rentgenem. Vzhledem k místu kde jsme a velikosti rentgenu si nejsem zcela jistý, jak by po průchodu filmy dopadly. Vyndavám je tedy z plastových krabiček, vysypu na tácek a zkouším na obsluhu udělat co nejsmutnější psí oči. Marně, nestačím se ani nadechnout a filmy mizí do nenasytného chřtánu rentgenu. Následně se ještě přidávají problémy s vízem, škoda, že nám při odletu takhle kazí, jinak velmi příjemné, zážitky na hory a místní lidi. Při přestupu v Istanbulu se opět ukazuje vstřícnost turecké obsluhy, nezbývá než veřejně napsat „teşekkür ederim“.

Praha. Během týdne se člověk přepnul na místní čas, vydechl a zapojil do pracovního procesu a je čas vrhnout se na vyvolání filmů. Půjde vlastně o rutinu, ve vaně v lavoru jsem E-6 procesem volal už několikrát a od minulého roku jsem navíc koupelnu a lavor vyměnil za Jobo procesor. Rozmíchávám koncentráty, dávám je do procesoru temperovat a jdu zatím dát filmy do vývojnice. Procesor už mám také několikrát vyzkoušený, tak dávám rovnou čtyři filmy najednou, ať šetřím čas. První vývojka, praní, barevná vývojka, praní, ustalovač, praní a za půl hodiny jdu do koupelny pověsit první várku. Otevírám vývojnici a nastává problém se srdečním rytmem - všechny čtyři filmy jsou úplně černé.

Zkušební proužek po několika minutách ustalování
Zkušební proužek po několika minutách ustalování
Po obnově srdeční činnosti nevím, co udělat dříve, jestli hlasitě zařvat, rozšlapat filmy a dát si panáka, nebo vše vyjmenované, jen v opačném pořadí. Nakonec vítězí rozum, věším filmy a dávám je uschnout s tím, že rozšlapat je mohu kdykoliv později. Začínám pátrat v paměti, co jsem dělal a kde mohla nastat chyba. První myšlenka je samozřejmě na rentgen na letišti v Biškeku, ale princip inverzního filmu přeci hovoří proti, kdyby byl film celý osvícený, nebude černý, ale naopak zcela průhledný. Navíc osvícení rentgenem by spíše způsobilo různé fleky, ne stejný osvit celého filmu. Tak že by zoxidovaná chemie? To také nevypadá pravděpodobně, rozdělával jsem ji čerstvou z koncentrátů a navíc ještě dva měsíce zpátky, kdy jsem volal dia z velkoformátu, fungovala výborně. Možná jsem prohodil lázně a prvně filmy ustálil, ale podle pořadí lahví v procesoru je také vše v pořádku. Poslední, co mě napadá je, jestli jsem lázně při rozmíchávání neznečistil, ale jak to vyzkoušet? Pokusem. Nakonec beru dva nenaexponované filmy, jeden, který jsem měl s sebou a druhý doma z lednice, který rentgenem neprošel, tím i vyzkouším, jestli je to opravdu rentgenem, nebo byla chyba u mě. Oba rychle naexponuji jen tak z okna, vyvolám a výsledkem jsou opět dva černé filmy.

Je tedy jasné, že k chybě došlo někde během procesu vyvolání, ale stále nevím kde přesně. Protože nemá cenu kazit další filmy, začínám pomalu uklízet. Postupně se přes pracovní roztoky dostávám k lahvím s koncentráty, ve kterých je chemie už jen u dna a zastříkávám je ochranným plynem Protectan. Když ale beru do ruky lahev s ustalovačem, část B, je nějak podezřele těžká. Hned mi dochází, kde nastala chyba, ustalovač jsem rozmíchal jen z první složky a na druhou složku zapomněl. Pátrám v hlavě po článku Petra Dzika s teorií procesu E-6 a říkám si, co je funkcí bělícího ustalovače. Zjednodušeně řečeno, vyprat z filmu veškeré stříbro, musí tedy jít o proces opakovatelný. Dolévám do pracovního roztoku ustalovače chybějící složku a dávám ho znovu temperovat. Vrásky mi teď dělá to, že jsem filmy po vyprání, netušíce že jsou černé, rovnou i utvrdil. Abych si vyzkoušel, jestli je můj předpoklad správný, odstřihávám kus zkušebního filmu a zkouším ho na chvíli ponořit do lahve s ustalovačem. Po několika minutách film průhlední a objevuje se obraz. Dávám tedy filmy znovu do vývojnice a znovu je ustaluji. V koupelně je po vyprání pln očekávání vytahuji z vývojnice a... Heuréka! Přede mnou jsou čtyři perfektně vyvolané filmy.

Možná si říkáte, film v dnešní době, s digitálním fotoaparátem by se nic podobného nestalo. Pokud jde o namíchání chemie, pak máte určitě pravdu, ale copak si ještě nikdo nesmazal omylem kartu, nepřepsal originální RAWy, nebo po návratu z dovolené nezjistil, že karta odešla do křemíkového nebe? Proto vám přeji, ať se vám podobné zážitky vyhnou a pokud se už něco podobného stane, chladnou hlavu a rozum v hrsti.