Odkaz v titulkuTitulek
Domů  |  Kontakt  |  Odkazy
 
Cestopisy
Fotky
Články

O jedné povedené konferenci

Aneb když se může něco pokazit, pokazí se to. Když se může pokazit více věcí, pokazí se v takovém pořadí, aby napáchané škody byly co největší. Dnes to nebude přímo o fotografii, ale půjde o článek pro odlehčení o tom, co vás vše může potkat v letecké dopravě.

Ruiny katedrály v Coventry
Ruiny katedrály v Coventry
Vše začalo, když se vyskytla možnost využít rozpočtu na vzdělávání a zúčastnit se vývojářské konference. Michal se ujal zařizování a jako vhodnou a ne příliš vzdálenou našel PyCon UK 2014 v anglickém Coventry. Sešlo se nás nakonec pět – pojedeme v sestavě Michal, Lukáš, Karel, Tomáš a Honza. Rezervace lístků na konferenci a hotelu je v dnešní internetové době snadná, drobný zádrhel byl jen při rezervaci letenek. Michal, který si chtěl po skončení konference cestu ještě soukromě prodloužit, zarezervoval hromadně čtyři letenky a když chtěl rezervovat svoji, letadlo již bylo plné. Tomu jsme se v tu chvíli jen zasmáli, neznamenalo to nic jiného, než že Michal bude vstávat dříve a poletí ranním spojem. To se pro další vývoj ukázalo jako docela důležité.

Samotný odlet proběhl bez komplikací, cestovali jsme do Birminghamu s přestupem v Bruselu, odkud je to vlakem jen skok do Coventry. V Bruselu máme na přestup čtyři hodiny, je tedy dost času na oběd i případnou časovou rezervu. Během čekání nám přichází zpráva od Michala, kde se vedle praktické informace odkud jezdí vlak dozvídáme i to, že hotel neví o naší potvrzené rezervaci. Naštěstí pro dnešní noc místo mají, možná i pro následující, pak ale bude plno a budeme si muset najít jiný hotel. My zatím čekáme v Bruselu, Karel si chce zkrátit dlouhou chvíli čtením a zjišťuje, že v letadle zapomněl čtečku. Jak se blíží pátá hodina, čas odletu, objevuje se u našeho spoje zpoždění. Letadlo, které kyvadlově létá mezi Bruselem a Birminghamem nakonec se zpožděním přilétá a začíná klasické hemžení kolem – cisterna s palivem, nakládání zavazadel a předletová prohlídka. Vypadá to na hodinu zpoždění, ale nakonec je vše jinak, příďový podvozek důležitě obchází několik techniků, zpoždění se prodlužuje, až je nakonec v sedm hodin let definitivně zrušen. U přepážky Brussels Airlines se okamžitě tvoří fronta, která se první hodinu pohne o tři lidi, pěkná vyhlídka na noc strávenou na letišti. Po hodině se fronta nakonec pohne a před devátou hodinou se také dostáváme na řadu. Máme možnost buď přespat v hotelu v Bruselu, nebo v deset ještě letí spoj British Airways do Londýna. Volíme druhou možnost, ať se k cíli alespoň přiblížíme. Na Internetu během čekání na odlet pátráme po možnostech pokračování z Londýna do Coventry a nacházíme několik spojů, poslední v půl jedné, vypadá to nadějně, začátek konference bychom mohli stihnout. Bohužel spoje nejedou z Heathrow, ale rezerva je, tak poznáme i londýnské metro.

Do Londýna se dostáváme načas kolem jedenácté hodiny, máme tedy hodinu a půl na to stihnou poslední spoj do Coventry. Je ale asi příliš naivní předpokládat, že se zavazadly, která mají cíl Birmingham, setkáme v Londýně. Po půl hodině vzdáváme postávání u pásu a jdeme na přepážku. „Baggage reclaim“, že by druhý, češtině bližší význam? Na reklamacích toho, kromě sepsání protokolu a obdržení balíčku s trikem, mýdlem a kartáčkem na zuby, více dělat nelze. Znamená to ale zdržení a tak se z letiště dostáváme teprve před půlnocí, poslední spoj tedy nestíháme. Před letištní budovou jsou zastávky autobusů a také platební automat na lístky. Tomáš zkouší spojení do Coventry a nachází, že za deset minut jede přímý spoj od místa, kde stojíme. Výborně, nakonec reklamace zavazadel způsobila, že jsme neběželi do metra a nemusíme chytat spoj z jiné části Londýna. Do Coventry přijíždíme kolem třetí hodiny. V GPS mám souřadnice hotelu, jenže podle vzdálenosti 160 kilometrů to nevypadá, že technika pomůže. Za chvíli se ale objevuje Michal, který nám přišel naproti a s devítihodinovým zpožděním jsme na místě.

První den jsme toho moc nenaspali, naštěstí životabudič ve formě kávy je základem snad každé IT konference. Ta začíná příjemně, snídaní a po ní se roztáčí kolotoč přednášek. Konference samotná vynahrazuje trable z cestování. Během dne mi přichází SMS od British Airwais, že zavazadlo bylo nalezeno a předávají ho přepravní službě, která ho přiveze do Coventry. Je pátek odpoledne, nečekám, že by přijeli ještě dnes, proto po konferenci jdeme nakoupit několik základních kousků oblečení.

Zbytky staré katedrály v Coventry
Zbytky staré katedrály v Coventry
V sobotu nad ránem, odhadem kolem páté hodiny, je z chodby střídavě slyšet zvuk zvonku a vyzvánění telefonu. Pak je slyšet rozhovor v duchu: „Máme tu rezervaci. Ano, ale až od deseti. Chceme ubytovat! Ne, teď to nejde...“. Bylo výhoda, že Michal se nevešel do letadla a dorazil už během dne. Šlo o nevelký hotel, spíš rodinný penzion a takhle bychom se o den dříve ve tři v noci dobývali na paní domácí my, navíc s rezervací, o které nikdo nevěděl. Ráno musíme pokoje uvolnit a najít jiné ubytování. To se daří asi kilometr od původního hotelu, už podle vzhledu jde o vyšší třídu, stejně tak podle ceny. Pak odcházíme na konferenci a vrháme se do víru přednášek. Během dne sleduji na Internetu stav zásilky a čekám na telefonu, až se řidič ozve, abych ho přesměroval na adresu konání konference, přepravní služba má totiž adresu původního hotelu. Očekávaný čas doručení je kolem šesté hodiny, telefonu se ale nedočkám. Od sedmi nás čeká společná večeře, v mezičase si proto jdeme s Tomášem odložit věci a cestou se zastavujeme i v původním hotelu zeptat se, jestli jim náhodou zavazadla nepředali. To, co se dozvídáme, raději slyšet nechceme. Kurýr tu před asi půlhodinou byl, ale protože už jsme v hotelu nebyli hlášení, odjel i se zavazadly zpátky do Londýna. To snad ne, přitom stačilo tak málo, zavolat. Přepravní služby asi fungují stejně po celém světě.

Vynahrazuje to večeře ve formě světové kuchyně - na úvod kreveta s citronovou majonézou, hlavní chod jehněčí s omáčkou z červeného vína a zelenými fazolkami a jako dezert Panna cotta. V rámci socializace s ostatními účastníky konference je zasedací pořádek náhodně rozlosován, díky cestovatelským zkušenostem tak máme co vyprávět pro pobavení ostatních. Po návratu na hotel nás čeká ještě jedno překvapení. Že budeme mít manželskou postel, to jsme věděli a na jednu noc na to byli připravení, ale že budeme mít i jednu společnou deku, to jsme nečekali. Zmohli jsme se jen na jedno, asi minutu klečet v záchvatu smíchu na zemi. Ale poradili jsme si, úplně první vrstva na matraci byla poměrně tlustá ochranná tkanina, která posloužila jako druhá deka.

Neděle je poslední den přednášek. Ráno jsme se jen přestěhovali zpět do našeho starého hotelu. Dopoledne píšu email kurýrní službě, aby zavazadlo poslali rovnou do Prahy. Nečekám, že by ho doručovali v neděli a v pondělí po poledni odjíždíme na letiště, proto nemá cenu ho doručovat do Coventry. V průběhu dne mi dochází, proč nás GPS hnala 160 kilometrů jinam, jsme od nultého poledníku na západ a já si souřadnice zadal, jako bychom byli východně. No, stane se.

V pondělí je oficiální část konference ukončená, jsou jen sprinty. Už nás nepotkává nic mimořádného, opouští nás Michal, který ještě týden zůstává a my vlakem bez problémů přijíždíme na letiště do Birminghamu a čekáme na letadlo. Bylo by to ale příliš jednoduché, nasednout a odletět domů, náš let má zpoždění. Problém je, že v Bruselu máme tentokrát na přestup jen necelou hodinu a zpoždění tak může znamenat, že nám uletí navazující let. Při odbavení nás nevezmou a posílají nás na přepážku Brussels Airlines, kde dostáváme nové palubní lístky a do Prahy poletíme s Lufthansou přes Frankfurt. Nevadí, snad se ukáže pověstná německá preciznost proti belgické... ležérnosti? Ta přeci patří Francouzům, ale v letectví ji Belgičané, zdá se, převzali.

Německá preciznost nakonec není dokonalá, na přestup ve Frankfurtu máme podle letového plánu opět jen necelou hodinu a let má zpoždění. Během letu se sice něco času nažene a v okamžiku dosednutí na dráhu máme asi čtyřicet minut času, ale Frankfurt je letiště veliké, proto trvá čtvrt hodiny dojet k bráně a dalších deset minut dostat se z letadla ven. Výsledkem je patnáct minut na přestup. Anglie není v Shengenu, takže to znamená kilometrový sprint mezi dvěma terminály a projít pasovou a rentgenovou kontrolou. K odletové bráně dobíháme pět minut před odletem a je to dobré, i tento let má zpoždění, teď nám to poprvé nevadí. Cesta do Prahy už se obejde bez problémů, jen Tomáš vybíhá na taxi, aby stihl poslední vlak do Kutné Hory. Já se jdu zeptat na zavazadlo, o ničem ale nevědí. Tečkou za celou cestou je v půl jedné SMS od Tomáše: „Nebudeš tomu věřit, ale posral se nám vlak...“.

Jak to tedy dopadlo? Konference samotná stála za to. Cestování, to je jiná kapitola. Zavazadla nám přivezli ve čtvrtek, tedy přesně po týdnu od jejich odevzdání při odbavení. A během jedné, původně docela obyčejné cesty do Anglie a zpět, cestovat přes tři státy, místo jedné využít služeb tří leteckých společností, projít přes pět mezinárodních letišť a zavazadlo nahánět týden, to vynahradí i aktivní dovolenou v exotice.